Falešné představy o Bohu

Žijeme v době, kdy většině církví ubývají členové. Je to dokazatelné ze statistik i z údajů plynoucích ze sčítání obyvatel. A přesto se nezdá, že by dnes lidé nevěřili v existenci Boha či alespoň čehosi nad námi.

Mnoho lidí věří v převtělování, ačkoli nikdo nemá sebemenší důkaz v existenci tohoto jevu. Lidé věří kartářkám, horoskopům, senzibilům, léčitelům a dalších duchovním guruům.

guruKdyž se moji synové, kteří studují na gymnáziu, baví se svými vrstevníky o Bohu, jsou pobaveni tím, jak absurdní mají jejich spolužáci představy o křesťanství.

V pojetí mladých lidí je křesťanství především náboženství zákazů a omezení.

„Tohle ty nesmíš, že?” obracejí se na syna, když si dá pivo.
„A tohle taky ne,“ říkají se smíchem a ukazují mu v telefonu nějakou nahou slečnu.

Jakoby v centru pozornosti byl sex, zákaz vší zábavy a všeho potěšení, nuda a jakási kostelní zatuchlost.

zatouchlý kostelBůh je pak pro většinu z nich:

  • policajt, který jen hlídá, kdy se člověk proti něčemu proviní, aby ho mohl setřít
  • účetní, který eviduje naše hříchy a jednou nám to všechno spočítá
  • přísný a neoblomný soudce, který má přesnou sazbu na každý neuvážený čin
  • zapšklý dědek, který se nerad směje, nesnáší sex a požaduje bezpodmínečnou poslušnost
  • naprosto nevyzpytatelný — jednou velkoryse odpouští, jindy krutě trestá

Musím říci, že kdyby takový Bůh byl, určitě bych nebyl křesťanem.

PODIVNÉ PŘEDSTAVY O BOHU VZNIKALY PO STALETÍ

Nevyzpytatelní jsou už bohové v Homérově Iliadě. Věru, nechtěl bych žít pod jejich rozmarným dohledem. Navíc i nad nimi panuje neodvratný osud, takže jacípak bohové, když nakonec nemohou skoro nic ovlivnit?

Homér krásně popisuje lidovou představu o tom, jak funguje modlitba. Po smrti Patrokla uspořádá Achilleus sportovní hry na přítelovu počest. Soutěží se mimo jiné v běhu. Vítězí Aiás těsně následován Odysseem.

Ovšem jen do chvíle, než se Odysseus pomodlí v duchu k Athéně slovy:
„Slyš mě, ó bohyně má, mým nohám laskavě přispěj!“

Pallas v odpověď „dodala mrštnosti údům, i odshora rukám i nohám“ a navíc způsobila, že do té doby první Aiás uklouzne na kravském lejně a upadne, takže „ústa i nos byl kravským naplněn trusem.”

Odysseus shrábl cenu a Aiás si za smíchu ostatních stěžuje na nespravedlivý zásah bohyně.

Tak taková byla řecká představa o modlitbě. Ale skutečně jen řecká?

DÁ SE NĚCO DĚLAT S FALEŠNÝMI PŘEDSTAVAMI O BOHU A KŘESŤANSTVÍ VŮBEC?

Snad ano. Především se jich musí zbavovat sami křesťané. A pak je nutné mluvit o tom, že Bůh není přísný a nepřející, ale milující a přejný. Že nám dal důstojnost a že člověk je bytost opravdu svobodná. Že na křesťanství nejsou důležité předpisy, příkazy a zákazy, ale vztahy, odpuštění, milosrdenství a láska. A že víra je tajemství, do něhož jsme zváni každý samostatně, ne jako nějaké církevní ovce.

Text vznikl pro magazín Mezi nebem a zemí, vysílaný Českým rozhlasem Regiony

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: Slovo a život 2018/02