četba

DKW. Na konci té minulé války, skoro před osmdesáti lety, si nějaký německý oficír schoval ve stodole naší babičky automobil, který tam prý s několika vojáky dotlačili a zaházeli slámou a haraburdím. Řekl, že si pro něj přijde, a nepřišel.

Vyrazili jsme vlakem s Vláďou Brabencem. Bylo to v zimě. Naproti faře byla hospoda. Nejdřív jsme se šli podívat k faře, nechávali jsme tam za sebou ve sněhu stopy, a protože byla zima, vrátili jsme se brzy do hospody. Tam seděli dva pánové a pozorovali nás.

NaHlubinu.NET · Jana Hüls čte tachovské historky od Franka Kohnera

Ruské JÁ jako základní stavební prvek není životaschopné a vyskytuje se výhradně ve velkorodinné molekule. Z čehož plyne, že idea slova MY se neformuje z jednotlivých JÁ, naopak MY je manifestační a mluvotvorné. Všechny síly ruského pravopisu jsou na straně MY a i když budeme do dalšího rozvoje JÁ vkládat sebevíc literární trýzně, nevyplatí se to, protože tu není dostatečná gramatická výbava. Stačí pro příklad poukázat na podvědomé Platonovovo uvažování v intencích MY a vzdorné Nabokovovo v intencích JÁ, a hned vidíme, jak různá jsou to východiska. Na MY můžeme štěkat jako Zamjatin, můžeme se mu pochichtávat jako Oleša, a přece mu zůstane ta jeho samoděržavná vlastnost vyjádřitelná slovem národ. Národ patří k nejpřesnějším výrazům ruštiny.

Bylo známe, že vesnici Chelm řídí starosta a šest radních a že jsou to všichni hlupáci. Starosta se jmenoval Vůl Gronan, radní byli Troubeles Lekiš, Pytel Ceimbelt, Trotl Treitl, Osel Sender, Mamlas Schmendrick a Moula Feimvel.

Lidstvo má zuřivou snahu snižovati ducha. Co záleží davu na umění, básnictví, slohu? On toho všeho nepotřebuje. Skládejte mu odrhovačky, pojednání o práci ve vězeních, o dělnických městech a hmotných zájmech okamžiku. Proti tomu, co je původní, je ustavičné spiknutí. Není podle socialistů ideálem státu jakási obrovská nestvůra, která pohltí každou osobní činnost, každou osobitost, každou myšlenku a která bude říditi všechno? Dělati všechno?

Když jsem řekl svým německým přátelům, že jedu na dovolenou na ostrov Föhr, viděl jsem jim na očích, že to považují za rozmařilost. Každý z nich starostlivě povzdechl: „To jsou ale drahé kraje, víte to?“

speciální vydání Literárního čtvrtku tachovské Sedmdesátky

Po kronikářích krhútských, kteří popisovali dramatické události druhé poloviny minulého století, ujal se téhož ve století novém zhýralý mnich prkolické tajné církve Rodolfo Té. Přestože je starý a ducha již mdlého, vrhl se do toho takříkajích úplně a pohlavě.

Po delší přestávce, pokračoval Beranička, když už se rodiče domnívali, že psotník navždy odešel, dítě mělo záchvat ze všech nejprudší. Matka byla s ním sama doma. Obnažené tílko leželo před ní natažené na stole jako struna, matka je křísila všemi prostředky, které znala, ale bylo marno.