Brontosauří tábor na Černošíně – historky Pavla Řepy

Abych dodal také něco z mých ochranářských snažení. Přidám vzpomínku na Brontosauří tábor mladých ochránců přírody na Černošíně, který jsem po pět let pomáhal vést dvěma skvělým mladým chráničům přírody Michalu Koubovi a Rudovi Dubovi z Plzně. Drobná vzpomínka by vám měla přiblížit náš tehdejší způsob myšlení. Příběh pátý.
táborový oheň

Oba vedoucí byl skvělí mládenci a s mladými to výtečně uměli. Zvláště Michal Kouba byl nesmírně šikovný a s našimi teenagery si rozuměl.

V době, kdy začínaly práce, se oženil a tak s námi jezdila i jeho žena. Oba se usilovně snažili, aby v zbytku dne, po skončení prací, bylo v táboře plno zábavy a srandy. Říkám úmyslně srandy, protože slovo legrace je příliš slabé pro to, co uměli pro naše pracovníky zorganizovat.

Eva, jeho manželka, současně obstarávala veškeré hospodářství tábora včetně vaření, ale její nápady, jak naše utahané pracovník pobavit byly k nezaplacení. Večerní táboráky nebyly jen obvyklé zpívání u ohně, moc se tady také povídalo a Eva měl ten dar, že uměla ve velké srandě povědět těm jen o pár let mladším mnoho důležitého.

táborový oheň

Představte si občas dokázala u ohně i recitovat verše a povídat si o vážných věcech. Já jsem se samozřejmě snažil být ji ve všem nápomocen a to jak ve vymýšlení nejrůznějších zábav a taškařic, tak i v tom vážném povídání. Na rozdíl od většiny účastníků jsem prožil slavná liberální šedesátá léta a rok osmašedesátý, takže jsem našim chovancům dovedl leccos povědět.

Pamatuji se, jak po mých vyprávěních Eva uzavírala, že se musíme snažit, abychom na tu svobodu jen nevzpomínali, ale abychom se k ní propracovali. A k tomu se zpívaly Nohavicovy písničky a naši mladí svěřenci začínali leccos chápat.

Ale naši chovanci byli mladí a tak se pro ně organizovaly nejrůznější zábavy a soutěže. Aby měl laskavý čtenář představu, tak popíšu třeba jen jednu soutěž.

V jeden den bylo vyhlášeno, že všichni účastníci musí navázat kontakt s obyvateli Černošína. Jeden každý se vypraví do vsi a musí splnit tři úkoly. Za prvé přinese nejdelší vlas z nejkrásnější dívky v Černošíně, za druhé zjistí, kolik má nejstarší člověk z Černošína vlastních zubů a za třetí, okouzlí svým šarmem některou místní rodinu natolik, že ho pozve na večeři a vystaví mu potvrzení o tom, čím ho nakrmili.

Černošín
Černošín

A výsledky?

Nejdelší vlas, který někdo přinesl, byl ukrutně dlouhý a blonďatý, bohužel se však proláklo, že je to chlup z kolie, kterou měl na zahradě u svého domku místní správce pily.

Komunikace s nejstarším občanem Černošína byla obtížná, protože když naši zvědové přišli do vsi, seděl v místní restauraci a pil asi dvanácté pivo.

A návštěvu na večeři vyhrál hoch, který se jmenoval Kamil, neboť nám přinesl dopis toho znění: „Mysleli jsme, že Brontosauři jsou slušní lidé, když se tak hezky starají o přírodu, ale ten váš drobeček u nás sežral šunkafleky s okurkovým salátem a pak se nám jen tak nenápadně přitočil ke špajzu a sežral ještě … „ a za dvojtečkou bylo asi čtyřiadvacet položek pochutin.

Všichni se skvěle pobavili a světe div se od té doby nás v Černošíně měli rádi.

Autor: Pavel Řepa
Zdroj: Sedmdesátka Tachov

Share on facebook
SDÍLET