Jak natočit úspěšnou veselohru

Neznám krásnější pocit, než ten, když se diváci smějí. A navíc: tam, kde já jsem to chtěl…
pisen_lasky_01_01

Motto:
Neznám krásnější pocit, než ten, když se diváci smějí. A navíc: tam, kde já jsem to chtěl…

Jako potvrzení pravdivosti tohoto titulku: Na konci najdete odkaz na můj takto natočený film, který můžete shlédnout. Diváci se při něm smějí už 37 let. Získal řadu cen na soutěžích amatérských filmů, včetně světové soutěže UNICA v Aachenu 1982.

Ano – je to možné. Mobilem, který má skoro každý z vás v kapse, ve špičkové obrazové kvalitě HD (High Definition). Za pár korun, případně zdarma si pak stáhnete do počítače jeden ze střihových programů – například PINACLE, který dnes umožňuje věci, o nichž se nám, starým amatérským filmařům ani nesnilo: Můžete stříhat zvlášť obraz, zvlášť hudbu, komentář, efekty, živé zvuky a následně z toho sestavit přesně to, co chcete… Prostě splněný sen.

OPRAVDU ZADARMO?

Ano, protože digitální čas nic nestojí. Nás, staré „osmičkáře“ stála tříminutová kazeta Kodaku osm západních marek, a ještě ji někdo musel propašovat. A když se z ní po sestřihu použila polovina, byl to úspěch. Museli jsme sakra přemýšlet a šetřit, přesto na zmíněný jedenáctiminutový film padly peníze, které si moje žena našetřila na zimní kabát…

SNADNO?

Ano – za předpokladu, že to opravdu moc chcete – a že vás to baví.

Věc je tedy jasná – technicky není opravdu nejmenší problém, všechno máte doma k dispozici, opravdu můžete natočit film – nejlépe veselohru – (viz motto.) Také proto, že po těch je největší hlad a poptávka, jelikož jsou velmi vzácným zbožím. Nevěříte? Zkuste spočítat opravdu dobré, kultivované veselohry, které jste v životě viděli. Bude jich pět, nanejvýš deset – na celém světě.

Pokud Vás napadne, že je to šílený nápad, máte pravdu. Ale copak nejsou šílené nápady odjakživa ty nejlepší?

Vydáte se tím do konkurenčního boje s profesionály, jejichž filmy stály miliony (i dolarů) a závěrečné titulky se jmény zúčastněných (i šoférů) běží třeba pět minut… Váš film jistě nebude mít devadesát minut. Deset stačí – a dobrá anekdota nebude delší než tři minuty!

Nevadí! Dokážete-li rozesmát své publikum – zvítězili jste! A teď jak na to:

FILM JE FORMA SDĚLENÍ

Aby bylo sdělení publiku srozumitelné, musí obsahovat, stejně jako dobrá novinová zpráva odpovědi na tyto otázky: Co, kdy, kde, jak, proč?

Teprve na těchto základních kamenech je možno stavět umné konstrukce, dát fantazii volný rozlet a tím celé dílo povyšovat.

Asi jsme tak jako diváci „naprogramováni“. Čekáme na ty odpovědi, hledáme je, a když je najdeme, jsme spokojeni. Ignorovat tento fakt znamená připravit se o úspěch. Kdo říká, že mu nejde o úspěch – lže.

SCÉNÁŘ

Natočit hranou veselohru bez scénáře není možné. Nelekejte se, ale je to tak. Vy, nebo vaši kamarádi musíte ten film nejdřív vymyslet – doslova v duchu vidět. Je to věc, kterou děláte neustále, aniž si to uvědomujete: Čtete o něčem, nebo o něčem slyšíte – a musíte si to v hlavě představit, vidíte to v obrazech jako děj.

Filmový scénář není ničím jiným, než zápisem těchto představ, které hodláte vašemu divákovi doslova nasadit do hlavy a tím ho buď rozesmát, nebo rozplakat… Velmi důležité je, aby vám to věřil.

Není ani nutné ten děj vymýšlet – většina skvělých filmů, i veseloher jsou do filmové řeči přepsaná literatura. Vymýšlet je ale krásné dobrodružství, obzvlášť v partě, kde jeden trumfuje druhého. Jakmile se dostaví nápad a je shledán dobrým, je třeba ho okamžitě zapsat, protože to je ten poklad, který náhle přijde, a ještě rychleji zmizí v zapomnění. Nikdy totiž nevíte, kdy příště se může hodit. Geniální dílo Bohumila Hrabala z velké části vzniklo z odposlouchaných hospodských příběhů. A jaké jsou z nich filmy!

FILMOVÁ POVÍDKA

je základem scénáře. Musí mít kostru, (osnovu), protože každé vyprávění musí něčím začínat, něčím pokračovat – nejlépe zápletkou, vyvrcholit a skončit. Říká se tomu dramatický oblouk a platí odjakživa, už od antických her. Na něj ale pak můžete „navěsit“ cokoli, odbočovat, vracet se v ději, vždy ale respektovat tu základní linii a vracet se na ni. Na čem to nacvičit?

ANEKDOTA

Chcete-li točit hrané filmy, bude pro vás velkou výhodou, umíte-li vyprávět anekdoty. To totiž znamená, že jste na ten dramatický oblouk zvyklí. Všimněte si, že když se v posledním slově vtipu přeřeknete – efekt je poloviční. Totéž u filmu, na divadle, všude. Musí to být pevná stavba s jasným koncem. Jednoduše proto, že jsme tak odjakživa zvyklí poslouchat příběhy. Doporučuji vyzkoušet tak, že natočíte jednoduchou, minutovou anekdotu. Zasmějí-li se diváci – jste na dobré cestě.

OBRAZ JE TO HLAVNÍ

Základem filmu je obraz, a ten musí být klidný, protože jedině klidný obraz je čitelný, a jen čitelný obraz může být krásný a působivý. Jakýkoliv pohyb kamery musí být klidný, pomalý a hlavně musí mít smysl – sloužit ději.

Snem každého dobrého kameramana je ostatně „zabetonovaná“ kamera (= váš mobil). Švenk (pohyb kamerou), který se vám zdá v hledáčku pomalý, je dvakrát rychlejší, než by měl být! A každý švenk musí někde začínat, a někde končit .

Točit „ z ruky“ si dovolovali a dovolují jen ti největší mistři (Jan Špáta – podívejte se na jeho filmy…) Stativ je proto nezbytný, a pokud použijete ten zmíněný mobil, musíte ho ke stativu nějak připevnit, což není problém.

Jsou samozřejmě miliony majitelů „kamer“, z jejichž výtvorů bolí oči, protože jim ruku vedla „ paní Klepáčová…“

HERCI

Předpokládám, že neangažujete profesionální herce. Nezbývá tedy, než se poohlédnout zase mezi kamarády. Počítejte s tím, že to nebude lehké, obzvláště ve chvíli, kdy jim řeknete, že nesmí hrát… Ano, nesmí, protože je to pak ve výsledku znát – a je to špatně. Vím, o čem mluvím, protože já sám jsem přesně ten případ: jako herec – naprosto nepoužitelný. Jsou ale typy lidí, kteří umí prostě „být“ a nic nehrát. Udělají potřebné, jako by nic – a je to ono! Takže vyberete potřebný typ a můžete začít.

A jsme zase u scénáře: Herci ho nejdřív dáte přečíst, aby věděl, o co jde, a pak mu každou akci vysvětlíte, případně ukážete. Pak to natočíte třikrát (nebo desetkrát), zkontrolujete – hotovo. (My, staří „osmičkáři“ jsme pokaždé museli čekat, až přijde vyvolaný film z Mnichova – tři neděle!)

Každá herecká akce musí být ve scénáři přesně popsána, musí začínat a končit tak, aby se na ni dal „nastřihnout“ další záběr. Pro případ, že to pak nějak nesedí, nebo nepasuje, natočte si v tom prostředí krátké záběry – prostřihy – kterými to spojíte.(Ostatně: dobře zařazený prostřih také bývá „gagem“ – komickým prvkem.) Máte-li natočeno, přichází rozhodující chvíle:

STŘIH

Ten totiž rozhodne, jestli to bude film nebo nesouvisející sled záběrů… Pro nás, staré „osmičkáře“, kteří jsme věšeli cancoury filmu pomocí kolíčků na prádlo na prkno, je to dnes splnění snu, neboť střihové počítačové programy umožňují opravdu vše.

Ideální (a u hraného filmu nezbytný) je střihový scénář, který tomu celému dá předem smysl a řád. Běžně platí, že o kvalitě filmu nejvíc rozhoduje právě střih. Ukáže, co chybí a dá možnost to celé vylepšit a doplnit.

Apropó – doplnit… Jedna z nejdůležitějších filmařských zásad zní:

Film je hotov až když z něj opravdu nejde nic vyhodit.

Není totiž nic horšího, – a u komedie obzvláště – než když začnou „vrzat židle“, což je signál, že diváci vypadli z tempa a mají dlouhou chvíli. Střih se nepovedl, neudržel je „v pozoru“.

DIALOGY - HERECKÁ ŘEČ

Ti herci – vaši kamarádi, budou těžko ovládat toto výsostné umění, které ostatně neovládají ani mnozí profíci. Musíte se tedy – jako já – obejít bez toho. Znamená to najít jiné řešení. V případě toho slíbeného filmu jsem ho natočil na písničku. Dá se použít i mnoho dalších věcí: Komentář mimo obraz. Ruchy, dobře zvolená hudba, konkrétní zvuky, atd.

SITUAČNÍ KOMIKA

Je to ta komika z němých grotesek –„ Frigo na mašině“ a mnohých dalších, kterým se stále znovu směje už kolikátá generace, o Chaplinovi ani nemluvě. Geniální packalové, kteří se usilovně snaží dělat všechno dobře – a ono se to vždycky nějak zvrtne (stejně jako nám v našem obyčejném životě).

Na tom, že někdo běží, není nic komického. Až když zakopne… Prazákladem humoru je ta změna rytmu, opepřená troškou škodolibosti. Dobrá anekdota také končí pointou, která je jakýmsi šokem, smečí – právě tou změnou rytmu. Největším uměním grotesky je přesně vystihnout ten moment zvratu, aby diváci zařvali smíchy, To je totiž touha každého tvůrce, a když se to povede, pamatují si to diváci léta (a autor do smrti).

DŮLEŽITÁ PAUZA

Poté následuje podivný, leč nezbytný krok: Dáte to na pár týdnů do šuplíku. A pak teprve uvidíte, co tam vadí, případně schází… Nutné je to proto, že potřebujete odstup, po němž to uvidíte jinak, prostě víc jako divák. Děláte to pro něj – ne pro sebe.

HUDBA

Mezitím vybíráte hudbu. Výběr hudby je věcí citu, což se bohužel nedá naučit, ale je možno si nechat poradit od toho, kdo ten cit má. Ten také bude vědět, která hudba se hodí k ději, pomáhá mu a hlavně – neruší.

KOMENTÁŘ

Dobrý komentář je takový, který komentujeale nepopisuje to, co je na plátně vidět. Patří k němu dobrý spíkr (ten, kdo čte komentář), jehož výběr a režie zásadním způsobem ovlivní přijetí filmu, neboť divák je zvyklý z televize na profesionály a těžko akceptuje diletantství. Na druhé straně ale ocení originalitu nápadu a vtip třeba neškoleného, ale spontánního aktéra i zde.

U komentáře platí: čím méně – tím lépe.

TITULKY

jsou vizitkou filmaře i filmu..

KRITIKA

Každý autor je omezen svými schopnostmi, a také láskou ke svému „dítěti“. Chcete-li ten film ještě trochu zlepšit, nezbývá, než poslouchat kritické hlasy a vybrat z nich to podstatné. Já jsem všechny své filmy po kritice předělával – a všem to prospělo…

Toto je titulek filmu, který jsem Vám slíbil.

Horší obrazová kvalita je daná elektronickou kopií z filmového formátu Super 8.

Pro představu: Dvě políčka (dva obrázky) by se vám vešly na nehet malíčku…

Takže to ještě docela jde…

Adresa ke zhlédnutí filmu (11minut):  https://bit.ly/2zA8CWp

Hraný film – a obzvlášť komedie je nejtěžší disciplína. Mnoho zdaru přeje

Rudolf Tomšů.
Tachov, srpen 2019