Die Schöpfung (Stvoření)

Petr Vaďura
měsíc
Zpívejte Pánu všemi hlasy!  Vzdávejte díky jeho dílu!  V mohutném zpěvu 
nechte zaznít chválu jeho jména!  Navěky budiž sláva Páně!  Amen. 

Mohutný zvuk orchestru, pěveckého sboru i čtyř sólistů dozní a Divadlo J. K. Tyla se rozburácí potleskem. Právě skončilo další provedení oratoria Josepha Haydna Stvoření (Die Schöpfung), které divadlo zařadilo do sezóny 2021/2022. Sedím jako přimrazen v hledišti a prožívám vděčnost za to, že zde, ve stánku kultury, zní takový chvalozpěv Stvořiteli. Hráči a zpěváci si možná ani neuvědomují, co zpívají. A přece chvalozpěv zní. Zní chvála Hospodinu.

Joseph Haydn složil svá vrcholná oratoria v poslední etapě svého života. V roce 1790 byl po smrti knížete Nikolause Esterházyho penzionován a ve svých 58 letech se stal skladatelem na volné noze. V té době už byl jedním z nejoblíbenějších skladatelů – proslavil se symfoniemi, smyčcovými kvartety, koncerty, složil řadu mší, oper a dalších děl.

Díky svému penzionování se mohl Haydn vypravit v letech 1791–1792 do Anglie, kde se mu dostalo velmi vřelého uvítání. Mimo jiné zde byl ve Westminsterském opatství přítomen provedení Händelova Mesiáše, což byl pro něj obrovský zážitek. Díky němu se pustil do studia Händelova díla, protože zatoužil zkomponovat podobně velkolepou skladbu. Když mu pak zanedlouho ředitel dvorní knihovny a velký Händelův obdivovatel baron Gottfried van Swieten nabídl libreto ke Stvoření, skladatel jej vděčně přijal.

Premiéru mělo Stvoření ve Vídni 29. 4. 1798. Od té doby se řadí mezi nejlepší díla světové oratorní tvorby a spolu s oratoriem Roční doby (Die Jahreszeiten, premiéra 1801) představuje vrchol skladatelova celoživotního díla.

O své práci na oratoriu Haydn napsal:

„Nikdy jsem nebyl tak zbožný jako při komponování Stvoření. Denně jsem padal na kolena a prosil Boha, aby mi dal sílu pro mou práci.“

Dílo je inspirováno první zprávou o stvoření z knihy Genesis, ale libretista částečně vycházel i z Miltonova Ztraceného ráje. Andělé zde líčí jednotlivé dny stvoření a jejich vyprávění je prokládáno chvalozpěvy sboru. Ve třetí části je pak dán prostor prvním lidem, kteří vyjadřují svou fascinaci krásou svého partnera a touhou po vzájemném souznění.

Stvoření hvězd je opěvováno těmito slovy:

Nechť nyní vystoupí slunce v celé své záři jako slastiplný ženich, jako hrdý a šťastný obr, který se žene svojí cestou. S tichým krokem a jemným třpytem se plíží měsíc tichou nocí.

Nekonečný nebeský prostor zdobí zlato v bezpočtu zářivých hvězd a synové Boží zvěstovali čtvrtý den nebeským zpěvem, provolávajíce Boží moc.

Nebesa vyprávějí o slávě Boží a dílo jeho rukou ukazuje k obloze. Příští den to slyší od předešlého, uběhlá noc to říká noci příští. Nebesa vyprávějí o slávě Boží a dílo jeho rukou ukazuje k obloze. Do celého světa proudí to slovo, zní každému uchu, žádnému jazyku není cizí. Nebesa vyprávějí o slávě Boží a dílo jeho rukou ukazuje k obloze.

Když jsme projížděli s manželkou Evou ztichlou noční Plzní z divadla domů, uvažovali jsme nad tím zvláštním paradoxem: V sekulárním prostředí ožívá dílo, v němž se člověk klaní Stvořiteli a chválí jej za nádheru stvoření. Měli jsme z toho takovou radost, že jsme i my zatoužili po tom přidat se k té chvále a vyjádřit tomu, kterého milujeme, jak je pro nás úžasný.

NaHlubinu.NET 2016 - 2022

sebepoznání a proměna