Čtyři sta padesát diváků tleská do rytmu děkovačky. Mnozí utírají slzy. Ondřej Tolar se stále znovu a znovu uklání vděčnému publiku. Lidé vstávají, křičí a tleskají ze všech sil. Na Nové scéně plzeňského divadla skončilo představení muzikálu Billy Elliot – skvělého díla plného výborné hudby, tance, humoru, ale především jedinečného děje.
Příběh nás uvedl do přelomu let 1984 / 1985, kdy britský těžební průmysl paralyzovala rozsáhlá hornická stávka. Směřovala proti snaze konzervativní vlády Magaret Thatcherové uzavřít nerentabilní uhelné doly. Do stávky vstoupili i horníci v malém městečku, v němž prožívá své dětství jedenáctiletý Billy. Jeho otec a bratr patří mezi ty, kteří se ve stávce nejvíce angažují, zatímco on tráví čas v boxerském klubu.
Jenomže Billyho box nebaví, stejně jako jeho kamaráda Michaela. Jednou se Billy náhodou připlete do skupiny děvčat, která ve stejné tělocvičně, v jaké kluci trénují box, zkoušejí balet. A aniž se o to jakkoli zaslouží, vedoucí baletní školy paní Wilkinsonová jej zapojí do tréninku. A Billy se zde najde. Začne tančit a objevuje své nadání pro klasický tanec a balet.
Jenomže se nacházíme v machistickém prostředí hornického města, kde kluci mají boxovat, ne tančit. Vždyť balet mohou dělat jen „teplouši“. A tak se před námi rozvíjí Billyho zápas s předsudky, ale i zápas jeho otce a bratra o lásku k dítěti, které má tak podivnou zálibu. Několikrát si utíráme oči od slz – když za Billym přichází ve snu jeho mrtvá maminka, která mu ještě před svou smrtí napsala dopis, v němž vyjadřuje pevnou víru v to, že její syn najde svou cestu a že na něj bude moct být hrdá.
Sledujeme zoufalství chlapce, který narazí na nepochopení ze strany těch, kteří jsou mu nejbližší. Vidíme, jak se paní Wilkinsonová snaží rozbíjet předsudky o tom, co je pro muže vhodné a co pro muže vhodné není. Když pak otec Billymu dovolí zúčastnit se konkurzu v královské baletní škole v Londýně a celé městečko se skládá na to, aby měl chlapec na autobus a zápisné do školy, dojetí v sále vrcholí. Láska zvítězila.
Co se to vlastně před námi odehrává?
O čem je Billy Elliot?
Pro anglické horníky byla 80. léta dobou nejtěžší – dnes už nefunguje ze 174 státních dolů ani jediný. 187 000 horníků ztratilo práci. A přeci se v tomto tragickém dějinném údobí odehrál příběh, v němž zvítězila dobrota, píle a vytrvalost nad předsudky a hloupostí.
Autoři muzikálu (Elton John, Lee Hall) nám sdělují, co je v mezilidských vztazích nejdůležitější – je to snaha vyjít si vstříc, respektovat jedinečnost druhého, být solidární s tím, kdo se ocitl v nouzi, přát někomu štěstí i tehdy, když můj vlastní život troskotá.
Hlavní étos díla se dá vyjádřit slovem naděje. Ta naděje, která je jednou z kardinálních ctností – vedle víry a lásky.
Když mě na konci představení od potlesku bolely ruce, prožíval jsem vděčnost. Byl jsem vděčný těm, kdo přede mnou stáli a děkovali se: za ten krásný večer, za radost, za to, že 450 diváků mohlo vidět příběh o jinakosti, toleranci a lásce. Billy v něm dostal šanci, i když byl jiný než všichni ostatní. Třeba těch 450 lidí už nikdy nebude netolerantních, xenofobních, nebudou nenávidět menšiny a budou schopni respektovat jinakost.
Nakonec – tohle, výchova k lidskosti, je přeci hlavní funkce kultury.
Zdroj: Slovo a Život 02/2022
