Petr Vaďura čte z knihy Viktora Jerofejeva: Encyklopedie ruské duše

redakce
chata na Sibiři

Ruské JÁ jako základní stavební prvek není životaschopné a vyskytuje se výhradně ve velkorodinné molekule. Z čehož plyne, že idea slova MY se neformuje z jednotlivých JÁ, naopak MY je manifestační a mluvotvorné.

Všechny síly ruského pravopisu jsou na straně MY a i když budeme do dalšího rozvoje JÁ vkládat sebevíc literární trýzně, nevyplatí se to, protože tu není dostatečná gramatická výbava. Stačí pro příklad poukázat na podvědomé Platonovovo uvažování v intencích MY a vzdorné Nabokovovo v intencích JÁ, a hned vidíme, jak různá jsou to východiska.

Na MY můžeme štěkat jako Zamjatin, můžeme se mu pochichtávat jako Oleša, a přece mu zůstane ta jeho samoděržavná vlastnost vyjádřitelná slovem národ. Národ patří k nejpřesnějším výrazům ruštiny.

Poznámka: Tato kniha je nekorektní, sprostá, křivdící, paušalizující, a proto tak výstižná. Omlouvám se všem, komu je tento styl velmi nepříjemný.

editor

NaHlubinu.NET 2016 - 2022

sebepoznání a proměna