Dnes Vám chci vyprávět několik závěrečných episod z mého vojenského dobrodružství s Tatrou 111. Byla to sklápěčka, jejímž úkolem bylo zásobování staveb pohraničních rot stavebním materiálem.
-
-
aneb Jak říci stručně to, co je tady tučně.
-
Vyskytne-li se nějaký problém, je třeba ho řešit. Jasně. Proč se neřeší? Odpovězte si,…
-
Paní Absolonová byla domovnicí velkého pětiposchoďového domu ve Škrétově ulici. Byla to Češka; ženská překypující silou, poprsím a zvědavostí. Prostorné schodiště se širokými, kamennými, točitými schody bylo jejím trůnním sálem. Tady vládla královsky a suverénně. Především, pokud s kýblem mýdlové vody, z plna hrdla zpívajíc, myla schody.
-
Třicet svobodných let je za námi a – po tom původním nadšení ani stopa… Proč? Neustále se snažím hledat ty důvody a párkrát už jsem výsledky svého hledání prezentoval i před vámi. Pokud dovolíte, zkusím to i tentokrát.
-
Neznám krásnější pocit, než ten, když se diváci smějí. A navíc: tam, kde já jsem to chtěl…
-
Povídka z knihy „Knoblauch, Kunst und Kindheit in Prag“