18. 8. 2020

Připadá mi, že je to trochu divné, když se nás někdo zeptá, jestli ho máme rádi. Mám pocit, že v tom je vždycky aspoň kousek vydírání. Co na takovou otázku má člověk odpovědět?
Buď řekne ano, ale to může znít divně, protože to neřekl spontánně, jsa pohnut svou láskou a potřebou sdělit milované osobě své city. A záporná odpověď? Těžko si můžu představit situaci, kdy na otázku Máš mě rád? někdo vážně odpoví Ne, nemám.
Ta otázka sama je trochu divná, a když přemýšlíme ještě nad tím, že se Ježíš, mistr a pán, ptá Petra, svého učedníka, Máš mně rád?, tak vzniká otázka Co to je mít ho rád? O čem se to vlastně bavíme, když mluvíme o lásce?

Když nás apoštol Pavel v listu Filipským vybízí, abychom měli stejné smýšlení jako Kristus, vede nás tím do něčeho velmi hlubokého. Chce po nás, abychom sestoupili do hlubin Kristova životního příběhu, abychom se pokusili soucítit s ním v jeho ponížení, a také s ním prožít jeho následné vyvýšení.